Napadlo vás niekedy, že ste boli naprogramovaní, aby ste neboli šťastní, a tak nech robíte pre svoje šťastie čokoľvek, musíte zákonite neuspieť? Je to ako keby ste počítač naplnili matematickými rovnicami a potom po ňom chceli verše zo Shakespeara. Ak chcete byť šťastní, prvé, čo musíte urobiť nie je vyvíjať úsilie alebo mať dobrú vôľu či prianie, ale pochopiť a poznať, ako vás vlastne naprogramovali.
Stalo sa to takto: Najskôr prišla spoločnosť a tá vás naučila veriť, že nebudete šťastní bez istých ľudí a bez istých vecí. Pozrite sa okolo seba: všade si ľudia doslova postavili svoje životy na presvedčení, že bez istých vecí – peňazí, moci, úspechu, uznania, dobrej povesti, lásky, priateľstva, duchovnosti, Boha – nemôžu byť šťastní.
Čo z toho sa hodí na vás?
Anthony pokračuje:
Jakmile už jste jednou do sebe své přesvědčení pojmuli, zcela přirozeně jste si vypěstovali vazbu na tu jistou osobu či věc, o nichž jste byli přesvědčeni, že bez nich šťastni nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou věc či toho vzácného člověka získat, a potom na tom získaném lpět a odrazit každé nebezpečí jeho ztráty. To vás nakonec přivedlo do hluboké emocionální závislosti, takže předmět vaší závislosti měl tu moc vás uchvátit, když jste ho dosáhli, vzbudit ve vás strach, že o něj můžete přijít, a přivodit vám utrpení, když jste o něj přišli. A nyní se zamyslete nad tím, jak hrůzně nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic abstraktního… Jakmile vás měla věc, na které jste lpěli, ve svém stisku, začali jste se ze všech sil snažit, každou bdělou minutu svého života, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sobě připoutané předměty udrželi. To je ovšem značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie na samotné žití a radost ze života. Také je to úkol nesplnitelný; dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat.
Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu. Je pár prchavých okamžiků, v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastni.
Nebo spíše, zažíváte chvilkové potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože to, byť nenápadně, provází obava, že se vám tenhle svět věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás – což také samozřejmě dříve či později udělá.
A nyní se zamyslete nad tímto: Pokaždé, když jste plni úzkosti a obav, je to proto, že můžete přijít o předmět vašeho lpění, nemám pravdu? A pokaždé, když vás přepadne žárlivost, není to snad proto, že by vám někdo mohl odnést to, na čem jste závislí? A téměř veškerý váš hněv vám způsobuje někdo, kdo vám na vaší cestě k tomu, na čem tak lpíte, chce stát v cestě, nebo ne?
A všimněte si, jak býváte paranoidní, když je předmět vaší závislosti v ohrožení – jste neschopni myslet objektivně, celé vaše vnímání je pokřivené. A když se nudíte, není to proto, že vám chybí přísun toho, co vás podle vašeho přesvědčení může uspokojit, toho, na čem jste závislí? A když jste sklíčeni a nešťastni, příčina je nasnadě:
život vám nedává to, bez čeho, jak jste se naučili věřit, nemůžete být šťastni. Téměř každá negativní emoce, kterou prožíváte, je přímý výsledek vašeho lpění.
Jste tedy obtěžkáni závislostmi a všemožně se snažíte být šťastni právě tak, že trváte na svých břemenech. Jak 
nesmyslné! Nejtragičtější na tom je, že to je jediný způsob, jaký jsme se pro dosažení štěstí naučili – způsob, který nám přímo zaručuje nezdar, zklamání a bolest.
Téměř nikoho nenaučili tuto pravdu: Pro to, abyste byli opravdu šťastni, je třeba udělat jen jediné: zbavte se svých programů, zbavte se lpění.
Když lidé narazí na tuto zřejmou pravdu, dostanou strach z bolesti, kterou by měli projít, až se budou zbavovat všech těch svých vazeb a připoutání. A přitom se nejedná o žádný bolestivý proces. Naopak. Je to přímo potěšení, velmi radostný úkol, ovšem pouze v případě, že se svých lpících tendencí nezbavujete silou vůle či sebezapřením, nýbrž pomocí prohlédnutí, pochopení. Stačí jen otevřít oči a uvidět, že vlastně to, na čem lpíte, vůbec nepotřebujete; že vás naprogramovali věrit, že bez té které osoby či věci nemůžete být šťastni, popřípadě že bez nich nemůžete žít.
Pamatujete se ještě na chvíle, kdy jste byli velmi nešťastni? Kdy jste si byli jisti, že už nebudete nikdy šťastni, protože jste ztratili někoho nebo něco, na čem vám tolik záleželo? A co se pak stalo? Čas ubíhal a vy jste se naučili žít dál docela bez problémů, nebo ne? To už vás mělo upozornit na to, že s vaším přesvědčením asi nebude něco v pořádku, že s vámi váš program tak trochu hraje nečistou hru.
Anthony de Mello na konci dodáva:
Lipnutie nie je skutočnosť. Je to iba presvedčenie, predstava vo vašej hlave získaná naprogramovaním. Keby vo vašej mysli tá predstava neexistovala, k ničomu by ste sa nepútali. Mali by ste veci i ľudí radi, dokázali by ste sa z ich prítomnosti skutočne tešiť, ale bez svojho mylného presvedčenia by ste sa z nich dokázali tešiť bez toho, aby sa vo vás rodili sebemenšie tendencie na nich lipieť. A pravdu povediac je snáď nejaký iný spôsob, ako sa z niečoho tešiť?
Prejdite teraz jedno po druhom všetky svoje lipnutia. A ku každej osobe či veci, ktorá vám vyvstane v mysli, prehovorte takto: „Ja na tebe vlastne vôbec nelipnem. Len som podľahol mylnému presvedčeniu, že bez teba nebudem šťastný.“
Urobte to, úprimne a poctivo, a uvidíte, akú to vo vás spôsobí zmenu: „Ja na tebe vlastne vôbec nelipnem. Len som si nechal nahovoriť, že bez teba nebudem šťastný.“
Z knihy Cesta k lásce
úžasný článok… inšpiratívny